Dopravní pravidla, která řidiči v Česku často chápou špatně

Silniční provoz v Česku upravuje především Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přesto kolem některých pravidel koluje spousta mýtů. Některé situace řidiči vykládají úplně jinak, než jak je zákon skutečně popisuje.

Vybrali jsme několik běžných situací z provozu, které často vyvolávají spory mezi řidiči.

(Nejde o právní výklad ani doporučení porušovat pravidla. Spíš o zajímavosti z dopravních předpisů, které stojí za připomenutí.)

STOP neznamená čekat za každým autem

Dopravní značka Stůj, dej přednost v jízdě ukládá řidiči povinnost zastavit vozidlo na hranici křižovatky nebo na místě s dostatečným rozhledem.

Tuto povinnost ale musí splnit každý řidič samostatně.

Pokud jste tedy druhé vozidlo v pořadí a zastavíte už za autem před vámi, můžete se zároveň rozhlédnout do křižovatky. Pokud máte dobrý výhled a je bezpečno, můžete pokračovat bez toho, abyste zastavovali znovu na místě, kde stál první řidič.

V praxi tak může druhé auto odjet téměř hned za prvním, aniž by šlo o porušení pravidel.

Připojovací pruh na dálnici není podjíždění

Při najíždění na dálnici nebo rychlostní silnici slouží připojovací pruh k tomu, aby řidič zrychlil na rychlost provozu.

V tomto pruhu se často stává, že auto při zrychlování dočasně předjede pomalejší vozidla v pravém pruhu dálnice.

Nejde ale o klasické podjíždění. Připojovací pruh je určen právě k bezpečnému zařazení do provozu a k dosažení potřebné rychlosti.

Řidiči jedoucí v průběžném pruhu by navíc měli připojení umožnit, pokud to situace dovoluje.

Ve městě můžete jet rychleji v pravém pruhu

Mnoho řidičů se domnívá, že předjet vozidlo zprava je vždy přestupek.

V obci ale platí výjimka. Pokud je silnice rozdělena do více souvislých jízdních pruhů a provoz je hustší, mohou vozidla v jednotlivých pruzích jet různou rychlostí.

Pokud tedy jedete v pravém pruhu a vozidla v levém pruhu jedou pomaleji, nejde automaticky o zakázané podjíždění.

Tolerance radarů není „bonusová rychlost“

U měření rychlosti existuje takzvaná technická tolerance měření.

U mobilních radarů může být rozdíl mezi skutečnou a naměřenou rychlostí několik kilometrů za hodinu a u vyšších rychlostí může být ještě o něco větší.

Důležité ale je, že nejde o žádnou „povolenou rezervu“. Jde pouze o technickou odchylku měření, která se zohledňuje při vyhodnocování přestupku.

Řidič by se proto na tuto toleranci rozhodně neměl spoléhat.

Modré zóny neplatí celý den

Parkovací zóny ve městech mají obvykle přesně stanovenou dobu, kdy je nutné za parkování zaplatit.

Například v mnoha částech Praha je běžná provozní doba modrých zón přibližně od 8:00 do 20:00.

Mimo tuto dobu se parkování často neplatí, případně platí jiný režim. Vždy je ale důležité sledovat konkrétní dopravní značení na místě, protože jednotlivé městské části mohou mít nastavení odlišné.

Blinkr na kruhovém objezdu

Na kruhových objezdech panuje mezi řidiči dlouhodobě zmatek.

Směrovku není nutné dávat při vjezdu na kruhový objezd, pokud neodbočujete hned na první výjezd. Povinnost ale vzniká při opuštění kruhového objezdu, kdy řidič musí dát znamení o změně směru jízdy.

Právě na to řada řidičů zapomíná.

Chodec u přechodu ještě neznamená povinnost zastavit

Řidič musí dát přednost chodci, který přechází nebo zjevně hodlá přecházet po přechodu.

Pokud ale někdo stojí vedle přechodu a není zřejmé, že chce vstoupit do vozovky, automatická povinnost zastavit nevzniká.

Samozřejmě stále platí, že řidič musí být připraven reagovat a přizpůsobit jízdu situaci.

Autobus vyjíždějící ze zastávky

V obci mají řidiči povinnost umožnit autobusu bezpečné vyjetí ze zastávky.

Platí to ale pouze ve chvíli, kdy řidič autobusu dává znamení o změně směru jízdy, tedy zapne směrovku.

Pokud autobus žádné znamení nedává, ostatní řidiči povinnost jej pouštět nemají.

Dopravní předpisy jsou často o kontextu

Mnoho sporů mezi řidiči vzniká jednoduše proto, že si lidé pamatují jen část pravidla nebo ho znají z doslechu.

Dopravní předpisy ale často obsahují různé výjimky a situace, které nejsou na první pohled zřejmé. Proto se někdy stává, že někdo troubí nebo gestikuluje, i když druhý řidič ve skutečnosti žádné pravidlo neporušil.